O svatém Mikuláši - tradice sahající do dávné historie
Tradice sahající do dávné historie
Mikuláš bývá oblečen v červeném, někdy v bílém a dokonce i ve zlatém plášti, na hlavě mívá biskupskou mitru a v ruce biskupskou berlu, celý kostým většinou doplňuje bílý plnovous. Mikuláše podle tradice doprovází éterický anděl celý v bílém s bělostnými křídly, symbol dobra. Poslední postavou v trojici je čert, který děti straší svým hrozivým vzhledem a je symbolem zla. Čert většinou nosí řetěz, kterým hrozivě chrastí a pytel, aby si v něm mohl zlobivé děti odnést do pekla.
Svatý Mikuláš byl reálná historická postava. Narodil se někdy kolem roku 270 na území dnešního Turecka a stal se biskupem. Byl velmi štědrý a rád lidem pomáhal. Legenda vypráví o třech dcerách chudého muže, které aby si vydělaly na věno, byly nuceny k prostituci. Mikuláš je ale zachránil tím, že jim tajně vhodil do pokoje valouny zlata, jimiž jejich otec nejen splatil dluhy, ale ještě zbylo na věno. Z této legendy vychází i typické znázorňování sv. Mikuláše se třemi zlatými jablky na knize. Za všechny své dobré skutky byl Mikuláš později prohlášen za svatého.
V té době ale docházelo k velkému pronásledování křesťanů, kteří byli zavíráni do žalářů a mučeni. Tomuto osudu se nevyhnul ani Mikuláš a 6. prosince byl umučen k smrti. Právě na toto datum proto připadá jeho svátek.
Ve stejný den chodí převlečení Mikuláši po celém světě. Liší se nejen jmény ale vzhledem a oblečením. Vždy je ale návštěva Mikuláše spojena s rozdáváním dárků. Jeho vlídná vousatá tvář vyvolává pocit moudrosti a laskavosti. Právě Mikuláš jakoby vytvářel respekt ke stáří a ohleduplnosti. A jeho společník anděl je ztělesněním krásy, něhy a pokory.
České děti navštěvuje Mikuláš 5. prosince večer už od 13. století a naděluje jim ovoce, bonbóny, čokoládu nebo jiné pochutiny. Zlobivé děti se ale mohou připravit na to, že místo dobrůtek za trest dostanou uhlí nebo brambory. Pro malé dítě je příchod Mikuláše, čerta a anděla přímo zázrak. A na dospělých je, aby tuto tradici předávali - ba přímo hýčkali, protože je jedním ze světlých bodů v našem jinak všedním putování po tomto světě.
V minulosti bývaly děti obdarovány jen na Mikuláše, nikoli na Štědrý den. Dostávaly jablka, oříšky, marcipánové figurky Mikuláše, čerta nebo jiné sladkosti. Děti před Mikulášem dříve nerecitovaly básničku jak je tomu v dnešní době, ale musely se pomodlit, například Andělíčku můj strážníčku…
Ještě i dnes se v některých vesnicích, zejména na Slovácku, udržuje tradice, že je přesně dáno, kdo ve vesnici bude chodit za Mikuláše a anděla. Tuto možnost má pouze stárek a stárka, kteří ve stejném roce stárkovali na slováckých hodech. Tato tradice se udržuje například v Kostelanech.
Mikulášské oslavy se dřív také pojily s oslavou masopustu, který je vždy spojen s rejděním maškar. V 18. století dokonce chodili v takových průvodech často až čtyři Mikulášové, doprovázení čerty, anděly a také celou řadou neobvyklých masek. Ale jelikož česká kotlina není až tak velká, chodí po ní Mikuláš stále pouze pěšky a oporou je mu biskupská berle.
Legendy a tradice
Úcta k sv. Mikuláši vznikla asi v 10. století. Zhruba od té doby se v Německu zachovává zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. Někde si děti večer postaví před dveře holínky a ráno je pak najdou plné sladkostí. K sv. Mikuláši se vztahuje hned několik legend. Známá je jedna, kdy si tři sestry vydělávaly na své věno v nevěstinci a sv. Mikuláš jim oknem vhodil sáčky se zlaťáky, aby se mohly vdát.
Mikuláš také pomohl námořníkům, kteří se při své plavbě na moři octli v tísni. Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem převozníků a hlavně dětí. V dřívějších dobách pečoval o mosty a chránil před povodněmi až do 18.století, kdy úlohu patrona mostů a vody v českých zemích převzal sv. Jan Nepomucký.
Jak Mikuláš vypadal?
Bývá zobrazován, kromě pontifikálií, s mitrou a biskupskou berlou. Dalšími jeho atributy a to podle vykonaných zázraků jsou pak tři zlaté hroudy, koule nebo jablka,případně měšce s penězi, kotva, loď, zajatci a žebrák.
V minulosti oblíbený malíř Moritz von Schwind namaloval kdysi Mikuláše jako usměvavého světce, jehož tvář zdobil dlouhý bílý vous, oděného v plášti s kapucí lemovanou kožešinou. Tato podoba se stala základem všech pozdějších církevních i světských vyobrazení.
V Čechách klasickou pochůzku Mikuláše s doprovodem nakreslil Josef Lada.
Historicky doložená data o Mikulášovi
Skutečná historie, legenda a tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrý celkový obraz: Mikuláš, světec a přítel dětí, patron zajatců, biskup, mučedník a pomocník v nouzi.
Mikuláš se narodil někdy kolem roku 280/286 v řeckém městě Patara , v rodině zbožných a bohatých křesťanů. Po smrti rodičů rozdal velkou část svého majetku chudým a potřebným lidem. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny.
V maloasijském městě Myra zemřel v té době biskup. Novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde následujícího rána do chrámu. Tím byl putující sv. Mikuláš, který i když se zpočátku vzpíral, nakonec biskupský úřad přijal.
Kolem roku 300 se jako mladý muž stal biskupem v Myře (Turecko). Vykonával ho poctivě až do své smrti. Krátce poté co se stal biskupem, začalo zde pronásledování křesťanů. I Mikuláš se dostal kolem r. 310 do zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Ještě poznamenán utrpěným mučením, vystoupil r. 325 na Nicejském koncilu. Více se o jeho životě a působení s jistotou neví. Je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí: 6. 12. mezi roky 345 a 351.
V apulijském Bari jsou zatím uchovávány ostatky světce v románské bazilice, která nese jeho jméno. Krypta s hrobkou byla posvěcena samotným papežem Urbanem II. Na rozdíl od zbytku světa ale obyvatelé tohoto města slaví svátek Mikuláše 8. května, což je den přenesení ostatků. Slavnosti, které se zde každoročně odehrávají, jsou velkolepé. Den předem prochází městem pompézní historický průvod a v určený den se všichni v loďkách vydávají na moře. Věřící na člunech plují dokonce až k Mikulášově soše.
Mikulášův kult se rozšířil asi po dvou staletích v celé řecké církvi, později i ve slovanských zemích. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Od 10. století je úcta k sv. Mikuláši známá v Německu, Francii a Anglii a od 11. století v Itálii, kam italští piráti přenesli v Turecku uloupené Mikulášovy ostatky. Dodnes jsou uloženy v bazilice sv. Mikuláše v jihoitalském městě Bari.
Sv. Mikuláš (St. Nicolaus, odvozeně Santa Claus) naděluje dětem dárky o Vánocích v Anglii, USA, Švédsku a v dalších zemích. Ke spojení postavy sv. Mikuláše s vánoční nadílkou však ve střední Evropě nedošlo. V české tradici se mikulášská nadílka odbývala vždy v předvečer světcova svátku. Nejstarší zápisy o tom u nás existují již ze 14. století.
Sv. Mikuláš je hlavním patronem českobudějovické diecéze, kde je mu též zasvěcen katedrální chrám.
Zdroje: www.vira.cz, www.ceske-tradice.cz, www.wikipedie.cz, zisov.unas.cz, Biskupství českobudějovické,
